Mgr. Tomáš Holcner


Klinický psycholog a psychoterapeut, Praha

 

 

Psycholog – psychoterapie Praha 1 a 2

Psychologická poradna v centru Prahy

Psychologické poradenství

Psychologické poradenství vede k doporučení vhodných kroků, které Vám pomohou k řešení Vašich potíží.

vice

Psychoterapie

 

Cílem psychoterapie je  získání hlubšího porozumění sobě a své situaci, které Vám poskytne informace nezbytné k zlepšení schopnosti zvládat vlastní život.

vice

EMDR terapie

 

Tento přístup je fektivní zejména u lidí, kteří byli vystaveni nadlimitní zátěži, v jejímž důsledku se rozvinula tzv. posttraumatická stresová porucha.

vice

 

Psycholog Praha

Klinický psycholog a psychoterapeut

Ve zdravotnictví pracuji od roku 2003. Jsem atestovaný klinický psycholog s funkční specializací v psychoterapii. Mám bohaté zkušenosti s krizovou intervencí, psychologickým poradenstvím a psychoterapií. Zaměřuji se na řešení úzkostných a depresivních potíží, které se rozvinuly v reakci na náročné životní události, vývojové, osobní či vztahové krize. Vedle postupů krizové intervence ve své praxi uplatňuji zejména jungovsky orientovaný přístup a práci s psychoterapeutickou metodou EMDR (Eye Movement Desensitisation and Reprocessing). Mimo privátní praxi v současnosti pracuji jako vedoucí Krizového centra RIAPS v Praze. V rámci psychoterapeutického výcviku u České společnosti pro analytickou psychologii působím jako výcvikový analytik a supervizor. Dále se věnuji přednáškové a lektorské činnosti pro laickou i odbornou veřejnost s tématy týkajícími se krizové intervence, úzkostných stavů a léčby posttraumatické stresové poruchy.

      Nabízím služby lidem, kteří hledají pomoc psychologa v Praze v reakci na:

traumatickou událost (oběť trestného činu, dopravní nehody, hromadného neštěstí)
stavy nezvladatelné úzkosti (agorafobie, obsedantně kompulzivní porucha – OCD, panická porucha, generalizovaná úzkostná porucha)
problémy a zklamání v partnerské oblasti
opakující se potíže v mezilidských vztazích
zvýšenou trému
nízké sebevědomí
psychosomatické potíže
syndrom vyhoření
depresivní stavy

Psychologické články

Co je to psychická krize a jak ji zvládat?

Jedná se o akutní narušení psychické rovnováhy, při kterém selhávají naučené mechanismy zvládání. Člověk v krizi pociťuje úzkost, která narušuje jeho schopnost fungovat. Ještě jinak a možná trochu zjednodušeně lze říci, že krize je krizí, protože člověk nezná způsob, jak na vzniklou situaci reagovat, jak se jí přizpůsobit. Trvá-li tento stav, rozvíjí se krize. V jistém ohledu je krize přirozenou součástí každého lidského života. Tuto definici splňují zejména takzvané vývojové krize, které souvisí s přirozeným během lidského života a jsou spojeny s nutností přizpůsobit se novým životním úkolům a rolím. Typicky se jedná o nástup do prvního zaměstnání, svatba, narození prvního dítěte, odchod do důchodu. Odlišným typem krize jsou takzvané krize situační, které jsou na rozdíl od těch vývojových, náhlé a nečekané. Podle intenzity spadají buď mezi takzvané „běžné situace“ či ty, které bývají pro svou neobvyklou intenzitu a sílu nazývány jako traumatické. Mezi ně patří situace, kdy se ocitneme v roli oběti ozbrojeného přepadení, vážné dopravní nehody či živelných katastrof nebo ozbrojených konfliktů.

psychicka-krize

Posttraumatická stresová porucha – PTSD a její léčba

Posttraumatická stresová porucha či rozšířený akronym PTSD (Posttraumatic Stress Disorder) patří mezi úzkostné poruchy. Rozvíjí se po emočně těžké, stresující události, jež svou intenzitou přesahuje obvyklou lidskou zkušenost. Příkladem mohou být válečné zkušenosti, přírodní katastrofy či traumata, která jsou postiženému člověku způsobená druhými lidmi například v podobě násilného trestného činu. Celoživotní prevalence PTSD je v západní populaci asi 10% u žen a 5% u mužů.

Abychom mohli uvažovat o posttraumatické stresové poruše musel být postižený člověk vystaven stresové události výjimečně nebezpečného nebo katastrofického charakteru, která by pravděpodobně způsobila hluboké rozrušení téměř u kohokoliv. I s časovým odstupem od události je přítomno neodbytné znovuvybavování nebo „znovuprožívání“ stresu v podobě živých vzpomínek či opakujících se snů, nebo prožívání úzkosti při expozici okolnostem připomínajícím nebo spojeným se stresorem. Člověk má rovněž tendenci vyhýbat se okolnostem, které připomínají nebo jsou spojené se stresorem, přičemž toto vyhýbání nebylo přítomno před expozicí stresoru. Lidé, u kterých se rozvinula posttraumatická stresová porucha ztratili iluzi o bezpečí vnějšího světa, což vede k potřebě různými způsoby se zabezpečovat vůči potenciálnímu nebezpečí.

posttraumaticka-stresova-porucha

Agorafobie a její léčba

Agorafobie patří mezi úzkostné poruchy. Celoživotní prevalence je udávána mezi 3-7% populace, přičemž je 2-3x častější u žen než u mužů. Začátek se objevuje nejčastěji mezi 23.-29. rokem života.

Původně se tento pojem užíval pro označení obavy z velkého otevřeného prostranství. V současné době však pod toto označení patří i obavy z dalších situací jako je vstup do obchodu či nákupního centra, obava z většího počtu lidí, potíže cestovat sám vlakem, autobusem či metrem.

Základní charakteristikou agorafobie je strach být v místech nebo situacích, z nichž je obtížné uniknout nebo kde není možné získat pomoc v případě nevolnosti, ztráty vědomí či panického záchvatu. V důsledku těchto obav dochází k takzvanému vyhýbavému chování, kterým se člověk s agorafobií snaží vyhnout situacím, které v něm vyvolávají obavy a úzkost.

agorafobie

Panická porucha

Hlavním rysem panické poruchy jsou opakované záchvaty silné úzkosti (paniky), které však nejsou omezeny na žádnou specifickou situaci a pro člověka trpícího panickou poruchou jsou tedy nepředvídatelné. Při záchvatu dochází k rozvoji intenzivního strachu, obav, že se něco hrozného přihodí. Ataka je doprovázena řadou silných tělesných příznaků jako je bušení srdce, bolest na hrudi, pocity dušení, návaly horka, závratě, pocity derealizace či depersonalizace. Jednotlivé záchvaty obvykle trvají několik minut, výjimečně i dvě hodiny. Po odeznění může přetrvávat napětí a vyčepání nebo třes. Charakteristický je pro panickou poruchu strach z dalšího záchvatu, tj. strach ze strachu. Člověk s panickou poruchou má tendenci se více pozorovat, všímat si tělesných signálů na jejichž základě vyvozuje nastupující panický záchvat. Ústřední obava se vztahuje ke strachu ze smrti, ztrátě vědomí či tomu, že se člověk “zblázní”. Panická porucha se velmi často rozvine do agorafobie. Průběh panické poruchy bez léčby bývá většinou douhodobý a asi 40% lidí s panickou poruchou chronifikuje.

panicka-porucha

Úvod
4.65 (92.94%) 17 votes