Panická porucha

Panická porucha je jednou z úzkostných poruch. Její celoživotní prevalence se pohybuje mezi 1,5 – 3,5 % populace. Nejčastěji se objevuje mezi 15. – 24. rokem, druhým vrholem je pak období mezi 45 – 55 lety. Panická porucha je přibližně 2x čatější u žen.

Popis panické poruchy

Hlavním rysem panické poruchy jsou opakované záchvaty silné úzkosti (paniky), které však nejsou omezeny na žádnou specifickou situaci a pro člověka trpícího panickou poruchou jsou tedy nepředvídatelné. Při záchvatu dochází k rozvoji intenzivního strachu, obav, že se něco hrozného přihodí.  Ústřední obava se vztahuje ke strachu ze smrti, ztrátě vědomí či tomu, že se člověk “zblázní”. Ataka je doprovázena řadou silných tělesných příznaků jako je bušení srdce, bolest na hrudi, pocity dušení, návaly horka, závratě, pocity derealizace či depersonalizace. Jednotlivé záchvaty obvykle trvají několik minut, výjimečně i dvě hodiny. Po odeznění může přetrvávat napětí a vyčepání nebo třes. Charakteristický je pro panickou poruchu strach z dalšího záchvatu, tj. strach ze strachu. Člověk s panickou poruchou má tendenci se více pozorovat, všímat si tělesných signálů na jejichž základě vyvozuje nastupující panický záchvat. Panická porucha se velmi často rozvine do agorafobie, v takovém případě je pak přítomna tendence vyhýbat se situacím, kde se ataka úzkosti vyskytla. Průběh panické poruchy bez léčby bývá většinou douhodobý a asi 40% lidí s panickou poruchou chronifikuje.

Léčba panické poruchy

Panickou poruchu lze léčit jak psychoterapií, která má trvalejší efekt, tak farmakoterapií, jejíž nástup je zase rychlejší. Častá je kombinace obou přistupů. Důležitým krokem je psychoedukace. Člověk s panickou poruchou obvykle nerozumí objevujícím se symptomům, které interpretuje jako život ohrožující. Podpořit kompetenci ve zvládání panické ataky je důležitým krokem ke zmírnění obav z dalšího záchvatu úzkosti.

Mgr. Tomáš Holcner, psycholog Praha