Posttraumatická stresová porucha – PTSD a její léčba
Posttraumatická stresová porucha či rozšířený akronym PTSD (posttraumatic stress disorder) patří mezi úzkostné poruchy. Rozvíjí se po emočně těžké, stresující události, jež svou intenzitou přesahuje obvyklou lidskou zkušenost. Příkladem mohou být zážitky z válečného konfliktu, přírodní katastrofy či traumatu, které je postiženému člověku způsobeno druhými lidmi například v podobě násilného trestného činu. Celoživotní prevalence PTSD je v západní populaci asi 10% u žen a 5% u mužů.
Diagnostická kritéria posttraumatické stresové poruchy
Abychom mohli uvažovat o posttraumatické stresové poruše musel být postižený člověk vystaven stresové události výjimečně nebezpečného nebo katastrofického charakteru, která by pravděpodobně způsobila hluboké rozrušení téměř u kohokoliv. I s časovým odstupem od události je přítomno neodbytné znovuvybavování nebo „znovuprožívání“ stresu v podobě živých vzpomínek či opakujících se snů, nebo prožívání úzkosti při expozici okolnostem připomínajícím nebo spojeným se stresorem. Člověk má rovněž tendenci vyhýbat se okolnostem, které připomínají nebo jsou spojené se stresorem, přičemž toto vyhýbání nebylo přítomno před expozicí stresoru. Lidé, u kterých se rozvinula posttraumatiká stresová porucha ztratili iluzi o bezpečí vnějšího světa, což vede k potřebě různými způsoby se zabezpečovat vůči potenciálnímu nebezpečí.
Jednoduchý diagnostický nástroj ke zjištění PTSD
Zmapování potíží je základem každé časné intervence. V případě, že jsou potíže nezvykle intenzivní, pervazivní a přetrvávající, je třeba doporučit specializovanou léčbu. Jednoduchým nástrojem, který nevyžaduje zvláštní zaškolení či specifickou odbornost a v případě potřeby může být využit i k sebeohodnocení, je krátký dotazník TSQ (Trauma Screening Questionnaire). Obsahuje 10 bodů, na které se odpovídá souhlasně v případě, že se popisovaný jev vyskytl nejméně dvakrát za poslední týden. Využití screeningu je efektivní s odstupem tří až čtyř týdnů od traumatické události. Jestliže je výsledný skór 6 a více, je navrhováno podrobnější vyšetření a specializovaná léčba.
- Zneklidňující myšlenky nebo vzpomínky na událost, které se objevují proti vůli člověka.
- Zneklidňující sny o dané události.
- Chování nebo pocit, že se událost znovu odehrává.
- Zvýšená nervozita při vzpomínce na událost.
- Tělesné reakce (jako zrychlený dech, žaludeční potíže, pocení, závrať) při vzpomínce na událost.
- Potíže s usínáním či přerušovaným spánkem.
- Podrážděnost nebo výbuchy hněvu.
- Potíže s koncentrací pozornosti.
- Zvýšené uvědomění si potencionálních nebezpečí.
- Nervózní a vyděšené reakce na nečekané podněty.
Jednoduché vs. komplexní PTSD
Posttraumatická stresová porucha je obvykle způsobena jednou nebo více traumatickými událostmi. Jinými slovy, takto zasažený člověk zažije jednu nebo více časově omezených situací, ve kterých může být ohrožen jeho život, či život někoho dalšího, což vede k rozvoji PTSD. V případě komplexního PTSD je jednalo o vystavení dlouhodobě trvající traumatické situaci, která vede ke zvláště závažné formě posttraumatické stresové poruchy. Příkladem může být dlouhodobé zneužívání či zanedbávání v dětství či delší dobu trvající domácí násilí. Mimo výše uvedené symptomy jsou u komplexního PTSD popisovány tyto projevy:
- potíže s regulací emocí – přetrvávající smutek, suicidální myšlenky, výbuchy silné zlosti
- potíže se sebepercepcí – pocity odcizení od druhých lidí, pocity bezmoci, stigmatu, studu či viny
- zkreslená percepce pachatele traumatu, který je vnímán jako všemocný,
- potíže v mezilidských vztazích – ztráta důvěry v druhé lidi, tendence se izolovat, opakované pokusy najít “zachránce”
- může být přítomno rovněž sebepoškozování či zneužívání psychotropních látek v důsledku snahy uniknout bolestivým vzpomínkám.
Co může dělat člověk trpící PTSD?
I v případě PTSD hraje určitou roli čas, který přináší spontánní zlepšení psychického stavu asi u třetiny lidí, u nichž se již posttraumatická stresová porucha rozvinula. U dalších dvou třetin lze bez léčby očekávat jen mírné zlepšení úzkostných potíží či přetrvávání potíží v nezměněné podobě. Co tedy může člověk ohrožený PTSD dělat:
- Zjistit si informace o posttraumatické stresové poruše
- Vyhledat léčbu
- Mluvit o svém problému s druhými
- Vrátit se k činnostem, které byly součástí života před traumatem
- Nevyhýbat se situacím, které trauma připomínají
- Zaměstnat se lehčími aktivitami nebo sportem k redukci stresu
- Vyhýbat se alkoholu a dalším psychotropním látkám
- Očekávat postupné, ne však okamžité, zlepšení potíží
- Dávat si realistické cíle
Léčba posttraumatické stresové poruchy
Léčba PTSD může člověku pomoci znovu nabýt pocit kontroly nad vlastním životem. Hlavní léčbou je psychoterapie, která může být doplněna také o farmakoterapii.
Psychoterapie PTSD
Existuje více typů psychoterapie. Některé z nich byly výzkumně potvrzeny jako prokazatelně účinné v léčbě posttraumatické stresové poruchy. Jedná se zejména kognitivně behaviorální terapii (KBT) a také EMDR terapii, která dosahuje podobných výsledků často však v kratším čase.
Farmakoterapie PTSD
K léčbě posttraumatické stresové poruchy se obvykle užívají antidepresiva – SSRI. Přestože je prokázána jejich účinnost, často se ukazuje, že během farmakoterapie odeznívají jen některé příznaky PTSD. Proto se zdůrazňuje potřeba léčit člověka s posttraumatickou stresovou poruchou také psychoterapeuticky. Léčba anxiolytiky je vhodná jen přechodně a na krátkou dobu, než začnou působit antidepresiva.
Rozhovor na téma posttraumatická stresová porucha
O posttraumatické stresové poruše hovořím více také v Českém rozhlasu na Radiu Wave:
Mgr. Tomáš Holcner, psycholog Praha