emdr a agorafobie

Agorafobie a její léčba

Agorafobie patří mezi úzkostnAgorafobie a její léčbaé poruchy. Četnost výskytu v populaci je udávána mezi 3-7%, přičemž je 2-3x častější u žen než u mužů. Začátek se objevuje nejčastěji mezi 23.-29. rokem života.

Původně se pojem agorafobie užíval pro označení obavy z velkého otevřeného prostranství. V současné době však pod toto označení patří i obavy z dalších situací jako je vstup do obchodu či nákupního centra, obava z většího počtu lidí na jednom místě, potíže cestovat sám vlakem, autobusem, metrem nebo strachem z létání letadlem.

Popis agorafobie

Co je agorafobie? Základní charakteristikou agorafobie je strach být v místech nebo situacích, z nichž je obtížné uniknout nebo kde není možné získat pomoc v případě nevolnosti, ztráty vědomí či panického záchvatu. V důsledku těchto obav dochází k takzvanému vyhýbavému chování, kterým se člověk s agorafobií snaží vyhnout situacím, které v něm vyvolávají obavy a úzkost. Při obavách z cestování metrem tak může člověk volit jiné způsoby dopravy jen proto, aby se vyhnul nepříjemným pocitům úzkosti, o kterých je přesvědčen, že se objeví, pokud metrem pojede. Raději tak zvolí jiný způsob dopravy, například tramvají či osobním automobilem, přestože to může být z časového či finančního hlediska méně výhodné.

V situaci vzbuzující úzkost, při jejím očekávání či pouhém vzpomínání na ni se objevují nepříjemné tělesné příznaky, které mohou odpovídat až nastupující panické atace, projevující se například jako bušení srdce, bolest na hrudi, pocity nedostatku vzduchu, závratě, křeče v břiše, návaly horka nebo chladu, pocení, mravenčení v prstech a podobě. Společně s tím se objevují myšlenky, že pokud se nepodaří včas z ohrožující situace uniknout, stane se nějaká katastrofa – člověk se přestane ovládat, omdlí, dostane infarkt nebo se minimálně před druhými znemožní. Úleva se dostavuje poté, co opustí místo či dopravní prostředek, které v něm vyvolávají úzkost. Nicméně, ačkoliv to bezprostředně sníží napětí a úzkost, z dlouhodobého hlediska se tím potíže dále posilují a prohlubují. Upevňuje se totiž přesvědčení, že cestovní prostředek či daná situace vždy přivodí nepříjemné pocity a je nutné se jim vyhýbat. Pokud člověk trpí úzkostnými stavy již delší dobu, stává se postupně stále více přecitlivělým a příznaky se mohou začít objevovat i v dalších situacích.

Léčba agorafobie

Vhodnou léčbou agorafobie je psychoterapie, která spočívá v edukaci, tedy vysvětlení toho, jak úzkostné potíže vznikají, jak se udržují. Účinná je postupná expozice situacím, kterých se člověk s agorafobií obává a kterým má tendenci se systematicky vyhýbat. Vedle kognitivně bahaviorální terapie, jsou účinné také další psychoterapeutické přístupy, například terapie EMDR (Eye Movement Desensitisation and Reprocessing), která je efektivní při zpracovávání úzkostných stavů, jež se rozvinuly v reakci na traumatický zážitek.

Z psychofarmak, která se používají při léčbě agorafobie lze zmínit zejména antidepresiva (tricyklická, SSRI), jež jsou vhodnější než benzodiazepiny, u kterých při pravidelném užívání dochází k rozvoji závislosti. Obecně platí, že farmaka dokáží lépe kontrolovat úzkost a tělesné příznaky, které se u agorafobie dostavují, ale jen velmi málo mění vyhýbavé chování. I z tohoto důvodu je vždy důležitým aspektem léčby psychoterapie.

 

Mgr. Tomáš Holcner, psycholog Praha